Faux pas

25.09 - 26.09.2010 - začarované datum

Léto, v plánu jsou dvě podzimní výstavy - Brno a Kroměříž, hlídám si termíny, přihlášky poslány, poplatky zaplaceny. Pouštím akce z hlavy, času je do nich spousta a domácích okolností, které je mohou ovlivnit, také. Tento rok se dvě feny v nejbližším sousedství rozhodly hárat dříve, už v srpnu, zato obě současně a tudíž si hoši chlupatí vychutnali hormonální trýzeň opravdu dokonale. Tři týdny se nedotkli krmení, téměř nonstop vyli jak šakali nebo seděli před domem a s naprosto rozšířenými zornicemi a nosem ve tvaru trychtýře na lapání feromonu tupě hleděli snad skrze celou zeměkouli. Je to tradiční každý půl rok se opakující odtučňovací kůra. Ari Black vždycky prokoukne, Acer Sharkey z Prorub vypadá jako čerstvě propuštěný z lágru. Mám jaksi vtisknuté, že v září se koná národka v Brně a v říjnu hovivýstava v Kroměříži, kterou si uzavírám sezónu. A v tomhle okamžiku startuji svůj omyl a neověřuji si pořádně datum na propozicích. Mám před sebou blížící se datum 26.09.2010, vstupní listy do Brna doplnily složku dokladů na výstavu. Během měsíce po hárání sousedek se chlupáčové dostali do skvělé formy - krásný tvar těla, ladný pohyb, nádherně nasrstění, kožich černý jako nablýskaný uhel, výrazné znaky, preventivně byli ošetření proti psincovému kašli. Je pravda, že mi vrtalo hlavou, proč posílají e-mailem z Bedey Kotojed tak brzy potvrzení o přijetí psa na výstavu. Je pravda, že mi přišlo divné, že si se mnou pejskaři, kamarádi a známí dávají sraz v Kroměříži a ověřují si moji účast telefonicky. S úsměvem jsem odpovídala "jo jo, však je ještě spousta času". Ani tady mě nenapadlo ověřit si datum, přede mnou se přece rýsovalo Brno. Byla sobota, 25.09.2010, perfektní počasí, rosničky vyhrožovaly od noci zhoršením a trvalým deštěm, pocítila jsem tu onu známou a strašně příjemnou předvýstavní nervozitu. Podmínkou účasti čehokoli je zdraví a pohoda všech, což znamená opravdu všech - i to klapalo a Acer, Ari a Matěj to splňovali na jedničku. Večer kuchyň zaplnily batůžky všech výletníků, stále jsem číhala, v co se zvrhne černající se obloha. V sobotu mi telefonicky potvrdili organizátoři Brna, že ve venkovních kruzích proběhne posuzování za každého počasí. Hovi kruh byl samozřejmě jako na potvoru mimo halu. S přicházející nocí přicházely i první kapky a moje úpěnlivé prosby nebyly vyslyšeny. Ve tři ráno jsem zkoušela hypnotizovat liják, marně. Bylo mi jasné, že tuhle výstavu musím vzdát, protože ji s malým Matějem nezvládnu, pro mě a pro něho by to byl trestuhodný den. Bylo mi to strašně líto, ale rozhodnutí mi přišlo více než rozumné. Utěšovala jsem se tím, že "v říjnu si Kroměříž naprosto vychutnám a užiju ze všech sil". Neděle opravdu prolila komplet celá a já byla nakonec ráda, že jsem s Matějem v suchu a teple doma. Večer už jsem neměla stání a pátrala jsem, jestli někde na netu nenajdu brněnské výsledky. Oficiálního nikde nic, tak jsem šmejdila na osobních stránkách pejskařů. O Brnu nikde nic, OVŠEM praštilo mě do očí, že opakovaně čtu, jak se všichni těší do Kroměříže 25.09.2010. To se všichni zbláznili, že mají napsaný špatný měsíc?! Stejné datum na několikáté webovce mě paralyzovalo, tady něco safra nehraje. Vrhla jsem se na složku papírů k hovi výstavě - a vyhrkly mně slzy, všichni mají pravdu a já jsem ten popleta ze všech popletů ten nejnešťastnější. Propásla jsem pejskařskou akci, na kterou se těším jako malé děcko snad celý rok, obzvlášť letos, kdy jsem s Matějem připoutaná doma. Ta lítost se nedá vážně popsat. Zbytek večera jsem strávila s mobilem a omlouvala se všem, kteří mě tam hledali, čekali nebo možná potřebovali. Poučení je zcela prosté: dělejme všechny věci, i ty zdánlivě banální, pořádně a zodpovědně. Přísahám, že jsem se poučila.