2. hovík
Ari Black oslavil svoje první narozeniny a jeho závislost na mě byla bezbřehá. Věděla jsem, že mu dám všechno, ale nikdy ne to, co mu nabídne psí kamarád - společné hry, jim vlastní komunikaci, pocit psí smečky. Bylo rozhodnuto - hledá se parťák. Ari není papírový a ani jeho nový spolubydlící papírový být původně neměl. Měla jsem pocit, že odstartoval 2.ročník běhu po inzerátech. Jasné bylo to, že na jaře by mělo být štěně k odběru, aby se u nás dostatečně zadaptovalo do příští zimy. Měl by to být samozřejmě hovawart, samozřejmě kluk a samozřejmě černoznakatý. Ejhle - pod Prahou očekávají vrh, štěně je zamluveno. Netrpělivě čekám, dny plynou, chovatelka se neozývá. Když už je to podezřele dlouho a paní mi konečně zvedá telefon, oznamuje mi, že šlo o falešnou březost. Pátrám dál. Za Kutnou Horou je na prodej pejsek, dokonce s PP, cena je divná. Domlouváme termín a vyrážíme. Ari Black jede s námi, protože konečné slovo chci nechat na něm. Spoléhám na psí chemii a jeho instinkt, že mi sám ukáže, jestli bude štěně to pravé. Přijíždíme do vesnice za Kutnou Horou, parkujeme u polorozpadlého statku, za dřevěnými vraty je slyšet štěkot různých psů. Ari Black vystupuje opatrně z auta, je nejistý, našponovaný, našlapuje po zemi jako po vrstvě střepů. Jeho reakce se mi nelíbí a to stojíme stále na silnici. Ze dvora se ozývají hlasy, odvolávají psy, zavrzají panty vrat a my vstupujeme dovnitř. Začínám se chovat velice podobně jako Ari Black. Dvůr je plný nepořádku, překračujeme výkaly, obcházíme nemocnou kočku. Vítá nás paní, které pod nánosem líčidel téměř nelze poznat obličej, kterou obklopuje oblak parfému a na jejíž oblečení snad padlo jedno ropné pole. Ze dveří chléva přináší papírové štěně. Je tříměsíční, kontakt s námi ho nezajímá, je hubené, v prořídlé srsti má nános kožních šupin a roztržené obočí slepené zaschlou krví. Pod lavinou všech dojmů jsem úplně rozrušená a zděšená, Ari Black se odmítá odlepit od mé nohy a jen veškeré dění a prostředí sleduje vytřeštěnými zraky. Mlčky vrtím hlavou na mého muže, že tohle ne. Dostáváme čas na rozmyšlenou a zůstáváme sami na dvoře. Muž je zvědavý a jde za hlasem psích zvuků, které se ozývají za jednou stěnou dvora. Vrací se s tvrdým výrazem v obličeji - našel klece smontované ze silných drátěných roštů plné psů - buldogů a teriérů - s různými zraněními, které odpovídaly následkům soubojů. Je to všechno zlý sen. Lituju to tříměsíční štěně, ale právě z lítosti se nechci stát jeho majitelem. Fofrem odjížíme pryč. V autě znovu pročítám inzeráty v časopisech, ale nahlas konstatuju, že už tam jsou jen štěňata s PP. Jsme uprostřed republiky a já se nechci vzdát. Muž mi schvaluje papírové štěně a já začínám postupně obvolávat všechny inzeráty, abychom věděli, kterým směrem máme vyjet. Jako naschvál nemám úspěch. Na jednom z posledních kontaktů se dozvídám, že volná štěňata už nemají, ale vědí o někom, kdo možná ještě má. Okamžitě tam volám, ozývá se mi milý ženský hlas, potvrzuje mi volného černoznakatého kluka a naviguje, jak se k nim dostat. Zazní památní věta, kterou dodnes používáme: ...to pojedete po hlavní, pak je kžižovatka a vy odbočíte na tu hlavnější... Nechápu, že to ještě nikdo nenahrál do navigace. Asi 15 km severozápadně od vodní nádrže Rozkoš nad Českou Skalicí je malebná vesnička Proruby, kam jsme dorazili téměř s večerem. Po předchozí zkušenosti jsme si připadali jako v pohádce. Krásný domeček, krásné 2 dřevěné kotce, krásný dřevěný chlív s boxy, odkud na nás šibalsky mrkaly zvědavé burské kozy, dvůr čisťounký, že by se z něho dalo jíst, a na něm nás vítaly 2 hovawartí dámy (černoznakatá a plavá) a jejich chovatelka - Nelly Kárníková. Dodnes nevím, za co jsem víc vděčná. Jestli za psa nebo za neuvěřitelné lidské přátelství, které dávno přeteklo přes okraj slova přátelství a navzájem jsme se všichni adoptovali. Tenhle povahou naprosto neuvěřitelný človíček je neuvěřitelný workoholik s neuvěřitelným záběrem zájmů a činností. Jste-li zvědaví, mrkněte třeba na www.faroche.eu24.cz. Je mi ctí být jí nablízku. Plavá fenka byla maminkou hromady měsíčních kuliček a jedno psí mimino se zelenou šňůrkou na krčku bylo volné. Přijeli jsme právě v momentě, kdy byla psí děcka po večeři (krupičná kaše), takže byla velice těžko identifikovatelná, nicméně překrásná. Zeptala jsem se, jestli bychom mohli pustit z auta Ari Blacka, aby si protáhl zkoprnělé nohy. Ano. Ari Black vyplul z auta jako pouťová labuť, hlavu hrdě vztyčenou, pohyb hodný kladrubského hřebce v aukční síni. Neuvěřitelný rozdíl proti jeho chování ve statku za Kutnou Horou. Okamžitě se šel seznámit s oběma hovifenkama a označkovat půl dvora, že jsem ho nestačila ani odhánět. Byl to neskutečný zážitek. Zůstala jsem viset prosebnýma očima na muži, jestli souhlasně kývne na neplánovanou investici do štěněte. Zaplaťbůh souhlasil. Za 2 týdny jsme se jeli na přírůstek podívat a opět jsme si návštěvu vychutnali jako gurmáni. Tentokrát po příjezdu Ari Black zůstal v autě, já vyfasovala prťavého Acera do náruče a šli jsme na kafe. Já se napachovala mrňousem, mrňousek se napachoval ode mě. Venku jsem vysvobodila z auta Ariho Blacka, pořádně si mě přečetl a nechali jsme všemu volný průběh, samozřejmě pod bedlivým dohledem. Obě dospělé fenky byly naprosto v klidu, očividně v nich přítomnost Ariho Blacka nevzbuzovala pocit ohrožení i přes všudypřítomný hovawartí potěr. Ari Black nikdy takovou kupu neposedů neviděl a byl z nich úplně vedle. Děsně srandovní bylo, když celé nemotorné hejno pronásledovalo Ariho Blacka na každém kroku a snažilo se ho napodobovat. Vyděšeně od nich prchl až ve chvíli, kdy na něm začali vyžadovat kojení. Naprosto neuvěřitelné ovšem bylo, že se z pidismečky oddělil Acer a naprosto jistě se přilepil na Ariho Blacka a víceméně spolu prozkoumáváním terénu strávili odpoledne. Jakoby věděli oba, že právě na jejich vzájemném prozumění všechno závisí. Za další 2 týdny jsme si pro Acera jeli definitivně. Bylo mu 8 týdnů, všichni sourozenci už odfrčeli k novým páníkům. Jen mi bylo příšerně líto smutku chovatelky, když jsme si odváželi jejího posledního hoviplyšáka, a najednou byl bez těch malých rabířů dvůr strašně prázdný.
Narodil se 08.03.2005 v Prorubech, v chovatelské stanici "z Prorub", černý se znaky, varlata sestoupená, bez kýly, dostal jméno Acer z Prorub.
Sourozenci: Andy (pes plavý), Akéla (pes černý se znaky), Agnes (fena plavá), Agáta (fena plavá), Angelika (fena plavá), Arby (fena černá se znaky)
S dovolením jsme mu začali říkat Sharkey.
zpět - Úvodní stránka zpět - NAŠI HOVAWARTI - plemeno, které by s vámi šlo do pekla zpět - Acer z Prorub